GR223 – Menorca Cami de Cavalls: můj přechod ostrova – říjen 2025
Suma sumárum: Menorka je krásná a opravdu mě nadchla. Je to kombinace nádherného klimatu, úchvatné přírody, nekonečných pláží s tyrkysovou vodou, přívětivých místních lidí a jedinečné cesty GR223 – Camídecavalls. Tato stezka, známá jako „cesta koní“, kdysi sloužila strážcům ostrova, kteří objížděli ostrov po pobřeží a hlídali ji. Proto symbolem téhle trasy je koňská podkova.
Menorka je tak malá, že ji skutečně lze obejít – celý ostrov za týden – ale chcete li to beze spěchu, dejte tomu den i dva navíc. Můžete se zastavovat, kochat se, fotit a užívat si všechna místa, která vás zaujmou. Terén je zde opravdu lehký – já jsem celou trasu šla bez hůlek a není to problém. Ale pozor, nejde o dokonale upravené stezky. Cesty jsou často kamenité a mít pevnou obuv je rozhodně dobrý nápad.
Takže pokud chcete poznat Menorku, její krásy téměř celé a dostat se na místa, kam vás žádné auto nedoveze, a pokud přemýšlíte o vlastním samostatném tripu – hurá do toho!
Zde sdílím své zážitky, zkušenosti a pár tipů, které se vám při cestě mohou hodit.
Obsah
1️⃣ Cesta na Menorku (a náklady na trek)
2️⃣ Co s sebou do báglu
3️⃣ GR223 – Cami de Cavalls
4️⃣ Celá Menorka jedním tahem – trasa podle Julie
5️⃣ Ubytování na Menorce: s eBookingem je to snadné
6️⃣ Cestování po Menorce
7️⃣ Kdy vyrazit na přechod Menorky?
8️⃣ Příroda, rezervace a „želvičkový“ ostrov
9️⃣ Tvář Menorky
🔟 Přímé deníkové záznamy
Cesta na Menorku a náklady na trek po Menorce (Cami de Cavalls)
Pro cestu z Česka na Menorku je jasnou volbou letadlo. Já osobně jsem letěla přes Barcelonu, což je pohodlná trasa. I když přímé lety z Prahy na Menorku nejsou běžně dostupné, s jedním přestupem v Barceloně to jde hladce (do Barcelony 2,5 hodiny, do Maó necelou hodinu) — a v Barceloně vždycky nadšeně přestupuju, protože na terminálu 1 mají otevřenou terasu, kde si můžete dát kafe, něco k zakousnutí a kdo chce i cigárko.
S respektem k tomu, že tábornictví a stanování je na Menorce zakázané, je nutné počítat – pokud někdo rád spí na divoko venku, s náklady na ubytování. Během svého putování jsem za celou dobu neviděla jediný pokus o provizorní přespání, což jen potvrzuje, že menorečané i návštěvníci ostrova pečují o tento přírodní unikát.
Hlavní položky, které je třeba zahrnout do rozpočtu:
- Doprava na ostrov
→ Letadlo – ceny se liší podle sezóny a odletového letiště, ale pokud plánujete přestup, například přes Barcelonu, jde to pohodlně a relativně cenově dostupně. - Ubytování během putování
→ Protože není povoleno spát „na divoko“, je třeba počítat s ubytováním. Na Menorce je možné vybírat mezi hostely, apartmány nebo menšími hotely. Já měla ubytování v průměru kolem 50 € za noc, vždy nadstandardní a pohodlné a nejlevnější v tom čase – konec října. - Stravování
→ Tady už je to hodně individuální. Já se stravovala přes den ze zásob s sebou, protože často celý den nenarazíte na místo, kde byste si mohli sednout a najíst se v bistru. Snídaně se dá zvládnout v ranním městě u otevřeného bistra – dvakrát jsem si takto došla na snídani, ale většinou a nejraději snídala sama cestou. Večer po ubytování jsem si dala krátkou procházku do obchodu, dokoupila zásoby a měla připravené jídlo na další den. Já osobně jsem restaurace ani jednou nevyužila – ne kvůli šetření, ale protože večer jsem chtěla sprchu, odpočinek a klid.
💡 Tip: Na Menorce není draho, kdo je zvyklý na pražské ceny, ocení kafe za 1,5 euro, snídani mezi 5 až 10 euro, ceny v obchodech nižší než v Česku. Skvělé jsou proto luštěniny – třeba fazole, hrách, lusky, cizrna, které si nesete v batohu a lze je jíst po cestě i studené – dodají dost bílkovin.
Celkově je tedy třeba počítat s tím, že Menorka je přírodní ostrov, a na pěší trek se připravujete nejen fyzicky, ale i logisticky. Náklady nejsou přehnané a zážitek je opravdu unikátní.
Co s sebou do báglu
Menorka je celá přírodní rezervace, takže tábornictví a nocování venku není povoleno. Trasa GR223 vede mimo některé zóny, kde byste si mohli načerpat vodu, a některé úseky jsou zcela mimo infrastrukturu. Protože odpadá nutnost nosit stan, karimatku nebo vařič – to výrazně zjednodušuje balení. A i v podzimních a zimních měsících jsou teploty přívětivé, potřebujete jen základní vybavení:
- Oblečení – ideálně rychleschnoucí materiály, které snadno vyperete během cesty (já vystačila s dvěma páry: ponožek, tílek, spodního prádla, jedny kraťasy a jedny dlouhé kalhoty – čisté na cestu do letadla).
- Pevné boty – terén je kamenitý, pohodlné boty jsou nezbytné.
- Powerbanka – telefon budete přes den často potřebovat.
- Lahve na pití – nezapomeňte na dostatek vody.
- Hygiena – díky cestě letadlem vezete vše v malých baleních; v hotelech a hostelech jsou k dispozici ručníky a základní mycí prostředky.
- Drobná hotovost v eurech – například na autobus; jinak lze všude platit online (booking, bary, bistra, obchody).
- Pláštěnka – záleží na ročním období, i na Menorce prší.
- Kšiltovka – slunce tu může být ostré; klobouk nedoporučuju kvůli větru, který je silný na některých severních a severozápadních místech ostrova.
- Lehké sandály – na přezutí po dni chůze, ideální na večerní nákupy nebo procházky po městě.
- Čtečka a kdo chce tak i sluchátka, ale na večer, při chození chcete poslouchat okolní přírodu a moře
💡 Tip: Menorka je ideální pro minimalistické cestování. Když se připravíte dobře, můžete mít batoh lehký a pohyblivý, a přitom mít vše potřebné na pohodlnou týdenní trasu.
Trasa GR223 – Cami de Cavalls
Trasa GR223 – Cami de Cavalls je výborně značená a opravdu se po ní nedá zabloudit. Bílá a červená značka vás provází jak přírodou, tak městy – v terénu ji najdete na dřevěných patnících, ve městech pak na sloupech, zdech nebo domech. Po cestě jsou také informační tabule a rozcestníky.
Celá trasa GR223 měří přibližně 185 kilometrů a je rozdělena do 20 oficiálních etap, které dohromady tvoří kompletní okruh kolem Menorky.
Jednotlivé etapy se liší délkou i náročností – některé měří jen několik kilometrů a vedou pohodlně po pobřeží, jiné jsou delší a členitější, často po kamenitých úsecích nad mořem.
Trasu si lze samozřejmě přizpůsobit podle svých možností, času i nálady. Nemusíte ji ujít celou – mnoho lidí se na Menorce vydává jen na jednodenní výlety po jednotlivých úsecích GR223. Pokud jste ubytovaní na jednom místě a máte k dispozici auto nebo využíváte autobusové spojení, můžete si vybrat nejzajímavější etapy a udělat si z nich vlastní mozaiku zážitků.
Já jsem trasu prošla celou pěšky, ale nepochybuji, že i částečný přechod po GR223 má své kouzlo. Každý úsek nabízí jinou atmosféru – od divokého severu přes zátoky se smaragdovou vodou až po klidnější jižní pobřeží.
Ne vždy se dá přenocovat přímo v místě, kam ten den dojdete, a proto je někdy nutné zavolat si taxíka, pokud tam nejezdí autobus. V mém případě se to osvědčilo – taxíky na Menorce jsou dostupné, spolehlivé a na kratší vzdálenosti i cenově velmi rozumné.
Ubytování na Menorce
Během treku kolem Menorky jsem si ubytování objednávala až na místě – nejdřív den předem, pak už i ten samý den. Mohla jsem si to dovolit, protože nebyla turistická sezóna, takže spousta míst byla volná a navíc se slevou. Je tedy hodně důležité, kdy se na cestu vydáte – v hlavní sezoně je jistě lepší mít rezervaci dopředu.
Já měla ubytování naprosto parádní – průměrně kolem 50 euro za noc – a vždy nadstandardní, víc, než jsem vlastně potřebovala. Od hostelů přes apartmány až po menší hotely, vždy jsem byla spokojená. Níže dám pár tipů, kam se podívat, ale samozřejmě každý si svůj plán naplánuje podle své trasy.
🏨 1. Hotel Victori – Es Castell – 53 €
Moderní tříhvězdičkový hotel s klimatizací, minibarem a výhledem na městský přístav. Booking.com
🏖️ 2. Bimbolla Apartaments – Punta Prima – 49 €
Apartmány s terasou, výhledem na moře a bazénem, ideální pro rodinnou dovolenou. bimbolla.com
🏰 3. Castell de Lô – Cala en Porter – 56 €
Hostel s moderními pokoji a terasou, nacházející se v blízkosti pláže Cala en Porter. Booking.com
🏡 4. Apartamentos Loar – Ferreries – 50 €
Apartmány s bazénem a výhledem na okolní krajinu, ideální pro klidný pobyt. Booking.com
🏨 5. Cala Bona y Mar Blava – Ciutadella – 50 €
Hotel s bazénem a terasou, nacházející se 100 metrů od pláže v historickém centru Ciutadelly. Booking.com
🛌 6. Xubec – Albergue Juvenil – Ciutadella – 42 €
Hostel s rodinnými pokoji a sdílenou kuchyní, vhodný pro mladé cestovatele. Booking.com
🏨 7. Hostal Port Fornells – Fornells – 64 €
Adults-only hostel s venkovním bazénem a bezplatným Wi-Fi, nacházející se v blízkosti přístavu Fornells. Booking.com
🏖️ 8. Castellsol Arenal Home Beach – Punta Grossa – 75 €
Apartmán u pláže s výhledem na moře a soukromým bazénem, ideální pro relaxační pobyt. Booking.com
🏨 9. Hostal Sa Roqueta – Mahón – 53 €
Rodinný hostel s klimatizací a bezplatným Wi-Fi, nacházející se v centru Mahónu. 🔗 Rezervace na Booking.com
Celá Menorka jedním tahem – trasa podle Julie
Na svůj trip po Menorce jsem měla připravených 8 dní. Bylo to moje úplně první putování po ostrově, a tak jsem si dopředu přidala jeden den navíc, abych nemusela spěchat. Chtěla jsem mít čas posedět, odpočívat, kochat se krajinou a procházet malebná městečka.
Nutno dodat, že Menorku se jistě dá obejít pohodlně za 7 dní (jak popisuje mnoho dalších cestovatelů) ale s odstupem musím říct, že přidat si osmý den bylo skvělé rozhodnutí. Měla jsem tak víc klidu na odpočinek i na samotný závěr v Maó, kde jsem před odletem stihla ještě chvíli „jen tak být“. Domů jsem tak letěla odpočatá a s čistou hlavou.
Moje trasa byla následující:
Maó – Es Grau – Favaritx – Arenal d’en Castell – Cala Tirant – Binimel·là – Cavalleria – Fornells – Algaiarens – Cala Morell – Ciutadella – Cap d’Artruts – Cala Galdana – Sant Tomás – Son Bou – Ferreries – Cala en Porter – Binibequer – Punta Prima – Cala en Esteve – Mahón
Přílet
Letiště → Mahón (Hostal Sa Roqueta)
- Doplnění zásob na první dny.
Den 1 – Etapa 1 + 2: Mahón → Es Grau → Favàritx → Arenal d’en Castell: cca ~17 km
Den 2 – Etapa 3 + 4: Arenal d’en Castell → Cala Tirant → Binimel·là → Cavalleria: cca 24 km
Den 3 – Etapa 5–7: Fornells → Algaiarens → Cala Morell: cca 28 km
Den 4 – Etapa 8–10: Cala Morell → Ciutadella → Cap d’Artrutx → Cala Galdana: cca 16 km
Den 5 – Etapa 11–13: Ciutadella → Cap d’Artrutx → Cala Galdana: cca 27 km
Den 6 – Etapa 14–16: Cala Galdana → Sant Tomàs → Son Bou : cca 18 km
Den 7 – Etapa 17–19: Ferreries → Cala en Porter → Binibèquer → Punta Prima: cca 18 km
Den 8 – Etapa 20 + cíl: Punta Prima → Cala Sant Esteve → Mahón: 10 km
Den 9 – Odlet – Es Castell – Mahón 3 km
Výše jsou uvedené kilometry z oficiální mapy, já jsem podle hodinek ušla každý den víc, takže je to individuální, podle toho, z jakého místa vycházíte ve městě, a taky si někdy z cesty sejdete abyste se podívali i na jiné zátoky a výhledy a večer procouráte městečka a to je normální a je dobré mít na to čas a užít si to.
Rozdělení na etapy jsem si přizpůsobila podle vzdáleností a dostupného času, takže každý den jsem měla smysluplně naplánovanou trasu a zároveň prostor pro odpočinek a spontánní zastávky.
Mezizastávku jsem si udělala také ve městě Ferreries, kam jsem musela dojít kvůli ubytování. Byla to příjemná změna – malé městečko uprostřed ostrova, které nabídlo klid, dobré zázemí a možnost se na chvíli nadechnout mimo pobřeží.
Cestování po Menorce
Mně osobně otravuje představa půjčovat si auto a pak řešit, kde ho zaparkovat, kam s ním jet a podobně. Ale vy přece jdete na pěší trek, takže půjčování auta zcela odpadá! Na Menorce je to úplně zbytečné. Ostrov je malý a dobře dostupný autobusy nebo taxíky, které jsou navíc cenově přívětivé. Na vzdálenosti 5–10 kilometrů jsou ideální (cca 10 euro). Autobus je levnější (cca 2 euro), ale když vás honí čas, dáte přednost taxíku. Taxík je sice o něco dražší, ale zato okamžitý a spolehlivý – přijede a nabere vás prakticky odkudkoli, kde je přístup k silnici. V přírodě vás samozřejmě nevyzvedne, ale pokud dojdete k nejbližšímu bodu na cestě nebo křižovatce, stačí popsat místo, kde se nacházíte, a řidič pro vás během pár minut dorazí.
Telefonní čísla na taxislužby najdete snadno online, obvykle jsou čtyři hlavní kontakty, které pokrývají celý ostrov.
Během svého treku jsem využila:
- taxíka dvakrát,
- autobus dvakrát,
- a jednou jsem skoro stopovala – dvě holky mi samy nabídly odvoz do města na autobus.
Kdy vyrazit na přechod Menorky?
Já osobně mám zatím jen jednu zkušenost – a byla naprosto výborná. Vyjela jsem na konci října a počasí bylo nadstandardní: velmi teplo, ale už ne spalující žár. Teploty přes den dosahovaly 24–26 °C, což je příjemné, ale protože na Menorce není skoro žádný stín, byla chůze na slunci pořádná zátěž. Po hodině šlapání jsem už ždímala popruhy od batohu, ale měla jsem štěstí – týden před tím totiž prý celý ostrov propršel.
Hlavní výhoda října? Už tu nejsou turisté. A právě to je klíčové – nechcete, aby se vaše etapy GR223 proměnily v přeplněné cesty plné lidí, kteří neputují celým ostrovem, ale jen jednu etapu od svého hotelu. V klidném období si tak opravdu můžete vychutnat osobní rytmus trasy, přírodu a ticho, které Menorka nabízí.
Příroda a její ochrana
Na celé trase GR223 mě neustále obklopovaly cedule označující přírodní rezervace, zátoky chráněné pro přírodu a oblasti, kde platí specifická pravidla. Menorca je totiž celá přírodní rezervace — od pevniny až po moře.
Z toho vyplývá, že tábornictví a nocování venku není povoleno mimo vyhrazené zóny — což je dobré mít na paměti, pokud vyrážíte pěšky s batohem. Trasa totiž vede i mimo některé zóny, kde byste mohli doplnit zásoby vody nebo jídla — infrastruktura je místy minimální. Teoreticky by se dalo přenocovat „na divoko“ v zátoce, ale pokud máte málo vody nebo jídla, bude to opravdu náročné. A především, chcete respektovat pravidla a chovat se k téhle unikátní krajině ohleduplně.
A co ty „želvičky“? Symbol ostrova se zde opravdu objevuje — protože v moři kolem Menorky žijí vzácné mořské želvy. Například v oblasti Menorca Channel se objevují zástupy mořských želv (např. druh Caretta caretta) jako součást chráněných mořských ekosystémů. Také se zde objevují projekty pro sladkovodní želvy (např. European pond turtle) ve vnitrozemí ostrova.
Například jedna z pláží, Cala Tortuga, svým názvem připomíná právě želvy — je zde totiž laguna, kde se želvy vyskytují.
A jestli vyrazíte na podzim, budete mít po cestě i krásné ocúny, které lze tady vidět právě jen v tomhle období – malé, jemné květiny, které rostou na vyprahlé půdě. Je jich zde i více druhů, já potkávala cestou jen na ocúnovec menorský (Colchicum cambessedesii), který roste pouze na Baleárských ostrovech, včetně Menorky. Tento druh má jemné, růžové květy.
Tvář Menorky
Tahle kapitola je spíš o pocitech než o praktických tipech. Jsou to moje dojmy – tak, jak jsem Menorku navnímala a vnímala já. Pro každého to bude jiné, protože každý z nás ostrov zažije po svém.
Když dorazíte na Menorku, všude si všimnete typických symbolů želviček a ještěrek, které se objevují na cedulích, suvenýrech i turistických mapách. Jsou součástí identity ostrova a dávají mu unikátní tvář. Díky putování po GR223 navíc objevíte další menorské krásy: kamenné ploty, dvířka a branky s oblými plaňkami, a především rozmanitou přírodu, která je na každém kroku jiná.
Menorka je bezpečný, malý a útulný ostrov, kde panuje skvělé klima a všechno působí přirozeně klidně. Menorčané jsou velmi hezcí a přátelští lidé. A jídlo? Výborná španělská kuchyně, jak ji znáte z pevniny nebo jiných španělských ostrovů.
Je tu ticho. Pláže jsou prázdné, bez barů, stánků a jiného „cirkusu“. A teď už začnu přirovnávat a srovnávat:
1. Pláže
Tak hezké pláže, jako na Menorce, jsem viděla ještě na Fisteře a v Nazalé v Portugalsku. Tady na Menorce je ale celé pobřeží obehnané nádhernými plážemi – především na východní a jižní části ostrova.
2. Kamenné ploty a branky
Celý ostrov je rozčleněný kamennými ploty, vysokými přes metr, a skrz ně procházíte dřevěnými brankami. Pokaždé, když ji otevřete, ozve se známé zaskřípání a pak tiché cvaknutí zapadlé petlice.
Tohle mi připomnělo pouť do Santiaga přes Asturii, kde mě zase každý den provázely hlasy kravských zvonců.
3. Kamenitá trasa GR223
Místy je stezka hodně kamenitá, členitá a vede přímo po pobřeží a někdy taky ne a jsou tu i divočejší úseky. V těch chvílích jsem si zase vzpomněla na Korsiku.
Myslím, že jsem neviděla čistší místo – pláže, města, chodníky, budovy… všechno je v perfektním stavu.
Místní zdraví, usmívají se a vládne tu opravdu velmi pohodová atmosféra. A když se na něco potřebujete zeptat, ochotně vám poradí.
Je to přesně ta realita, kdy se lidé rádi sami dají do řeči, zeptají se vás, odkud jste – a vy se přistihnete, že se usmíváte úplně stejně.
Deníkové záznamy
Menorca – poprvé a začínám stopou!
Tahle ťápota na chodníku má v sobě tvar Menorky – Mahón, hlavní město – ale působí spíš jako klidná vesnice. Čisto, voňavo, bezpečno a lidi se tu usmívají. Pomalý středomořský rytmus. Zítra startuju Camí de Cavalls. V autobusu z letiště jsem potkala Marlin z Holandska – říkala, že sem kdysi přijela jednou… a od té doby už jen sem. Uvidím, co budu já říkat za týden. Hostel je parádní, večer voní mořem.
Den první: 32 kiláků v nohách – šlape se tu fakt dobře! Terén akorát, žádný velký kopce, zato výhledy do krajiny a na moře, co neomrzí. Ostrov je zelený, voňavý, čistý a teď na podzim úplně klidný – turisti už odjeli, potkávám jen místní (a ti jsou neskutečně milí ). Po městě Maó a cestou po pobřeží k majáku Favàritx. Mluví tu katalánsky, až druhým jazykem je španělština. Když se ptám na něco víc než jen na „dos café“ (do každý nohy jedno), vytáhnu mobil a překladač to zařídí. Počasí luxusní – 26 stupňů, slunce, žádný spěch – minuly týden prý celý propršel. Dneska ráj pro trekaře – klid, který se těžko popisuje … tenhle ostrov má fakt duši.
Den druhý, etapy 4 + 5 – severní suché pobřeží
Včera nádherný den na trase – z Arenal d´en Castell po etapě 4 nejprve po pobřeží a potom přírodní rezervací a pak z Cala Tirant po etapě 5. Celé mimo civilizaci. Lidí tu moc není – sem tam běžec, pár místních trekařů a jinak klid.
Úsek z Cala Tirant do Binimel·là je dechberoucí – suché, kamenité pobřeží, (tady se mi vybavovala Korsika) výhledy na moře, které je ještě touhle dobou hodně teplý a bez čepice by to byl úpal jak vyšitý. Když pojedete autem – ideál zaparkovat auto nebo dojet busem do Cala Tirant (tady je obchod i restaurace) a jít na západ po pobřežní cestě etapa 5. Připravte se na pořádný kus krásy! Stačí dost vody, něco k jídlu a můžeš jít od pláže k pláži. Dalo by se tady pohodlně (i když oficiálně ne ), policajti by nejspíš popřáli dobrou noc.
Jen pozor – na pobřeží žádný signál a přechody mezi etapami jsou trochu zmatené, takže offline mapa tady pomůže! A mimochodem – #samatrip znamená chodit spát se slepicema. Musím uznat, že to má svoje kouzlo.
Den třetí. Jako má Svatojakubská cesta svojí značku – mušli, GR 223 má koňskou podkovu! Hned jak narazím na obchod, koupím si ji jako magnet na ledničku. Fornells → Els Alocs (Etapy 6 + 7, GR 223). Tahle trasa prý patří k nejdivočejším na celé Menorce – s převýšením kolem 637 m. Ani náhodou jen rovinky, šlape se po útesech nad pobřežím, po kamenitých stezkách, terén je místy náročnější a k plážím se tu moc nedostanete. Ale to moře… modrý a nekonečný, sluníčko peče a já mám zase trošku déjà vu z Korsiky.
S vodou jsem musela šetřit – po cestě žádná šance koupit si nebo načepovat.
Teď už jsem v západní části Menorky, čekají mě cesty pořád přírodní, kolem moře, po pěšinách, ale sem tam už narazím na obchod nebo bar – takže se i trochu těším na trochu tý civilizace. Je to tu hodně zelené, ale žádné květiny, nic mi tady ani trochu nepřipomíná Madeiru, sem tam kráva (vzpomínka na Asturii) a racků je tu minimum – asi málo ryb.
Vzkaz pro Zdeňka:
Jo, vandruju sama a vážně jsem nečekala, jak hezké, klidné a bezpečné to tu je. Menorka působí velmi přátelsky – chodím po stezce, kde potkávám jen další stezkaře. Nikdo mi nedává blbé ani úchylné dotazy, jen zdraví a občas se zeptají, odkud jsem. Baví je moje čepice z Compostely, svatojakubskou mušli poznávají hned!
A místní jsou úžasní. Včera mě dvě holky samy od sebe svezly do města na autobus, když zjistily, že musím jít pár kilometrů po silnici, abych se dostala k ubytování. Ne, nestopuju – samotné se nabídly. Byla jsem za to fakt ráda.
Vzkaz pro Magdu:
Přespávám vždycky v nejbližším městečku nebo vesnici – většinou si musím z cesty trochu zajít, abych se dostala tam, kde mě může nabrat taxík nebo kde jezdí autobus. Hledám si nejbližší možné ubytko po trase a i kdyby šlo spát venku, chybí voda. Hostely, malé apartmány s balkonem, terasou nebo dvorkem a společnou kuchyní – jednou za 40 € jindy za 60, takže průměr super.
Den čtvrtý na Menorce a jsem zase o něco víc unešená. Je to fakt krásný místo.
Včera ještě civilizace v Ciutadelle a pak už jen cesta podél moře – po cestě za městem až k majáku Cap d’Artutx ani živáček.
Mám pocit, že je tady velmi bezpečno – auta s otevřenými okýnky, nezavřené branky u prázdných domů, malé plůtky.
A asi jsem tu vymyslela obchodní tip. Chtěla jsem magnet s dřevěným patníkem a koňskou podkovou, nebo aspoň s nápisem Camí de Cavalls. Nikde nic. Paní v obchodě se ťukla se do hlavy a říkala, že je to dobrý nápad. Tak třeba příště už budou. A dnešek? Zatím jednoznačně nejhezčí ubytko – přímo u moře, snídaně za 5 €.
Fakt mě vomejou, je to tady boží. menorca #camidecavalls
Den pátý.
Včerejší etapa byla asi nejhezčí ze všech. Každá je krásná, ale o téhle se mi bude zdát. V Ciutadelle jsem se znovu napojila na GR a došla až do Cala Morell. Ta cesta! Nejprve klidná silnice mezi farmami, pak nekonečná pěšina podél útesů, divoký moře a vítr a jen sem tam ovečky přilepený ke kamenným plotům, kde byl jediný stín.
Stínu je tu vůbec málo – Menorka je celá bílá. I střechy domů se tu natírají na bílo, ten kontrast s mořem a krajinou je nádherný. A ty branky! Už jsem jich prošla snad stovky – lehce zvlněné plaňky, typické pro ostrov. Nejen mezi pastvinami, ale i u domů. Cestou pořád fičelo, ale slunce pere bez přestávky.
Ubytování řeším ten samý den úplně v klidu, podle toho, kam člověk dojde. Jen v Cala Morell to bylo všechno dost drahý a samý hogo-fogo hotely, tak jsem nakonec vzala taxi do Ferreries – , vyšlo to pořád o dost levněji. Mám tu apartmánek i s kuchyňkou a obchod hned naproti za 50 euro.
A … konečně jsem se začetla do Browna. No, nechci bejt příkrá, moc mě to nebaví, ale dočtu to.
Den šestý. Do Maó už mi zbývá něco přes 40 km. Rozděleno do dvou dnů — tak to mám v plánu. Pak trochu odpočinku v Maó, než odletím.
Včera 34 kiláků z Ferreries do Cala Galdany, dál přes Sant Tomàs do Son Bou a odtud do Cala en Porter, kde jsem a zase až ten samý den našla bezvadný ubytko. Každý den předčí ten předchozí. Na trase z Ferreries až do Cala en Porter jsem šla chvíli po klidné silnici, pak borovým lesem, a nakonec přes útesy a kolem skal – krásná, pestrá cesta a krajina se mění. Ten den mi hodně připomínal Korsiku i Fisterru.
Korsiku kvůli kamenitým cestám a útesům – ale tady je to lepší v tom, že se dá obejít celý ostrov po stezkách. Na Korsice jsou to jen krátké úseky, jinak většinou silnice nebo hory.
A Fisterra mi naskočila kvůli plážím – tady jsou taky nádherné, čisté a úplně bez „cirkusu“ lehátek a stánků. Jen moře, písek a hlídky, protože voda je místy dost divoká. I když byla včera trasa dlouhá, nespěchám jak o závod. Kde se mi líbí, tam se zastavím a prostě se kochám.
To, že si hledám ubytování na poslední chvíli, je luxus daný tím, že jdu mimo sezónu. Městečka jsou po ránu klidná, liduprázdná, často ani nenajdu otevřenou kavárnu. Na úseku mezi Cala Galdanou a Son Bou jsem potkala mimořádně hodně lidí – turisti z obou letovisek si sem chodí na krásné pláže a zátoky, kde se i teď v říjnu ještě koupou. A znovu si říkám – v sezóně to tu musí být šílený nával
Není to pouť od kapličky ke kapličce jako moje Camino v roce 2023, ale i tak si to nesmírně užívám. Je to moje další „pouť“ – v tom smyslu, že vím, že i tahle cesta je pro mě zlomová.
Tak už se blížím do finiše – v nohách nějakých sto pade a nebolí vůbec nic. Ráno parádní snídaně v Pitos baru a pak zase po bílé a červené.
Včera ale byl pořádnej pařák, stínu jen chvilkama, úseky se stromy tu jsou fakt krátký. Cesta z Cala en Porter do Binissafùller (ty názvy se prostě zapamatovat nedaj) mě dovedla do nádherný kamenitý zátoky, a v tom horku to bylo blažený zastavit a dát si voraz. Na pevnině v Asturii mají hodně drátěné ohradníky a ploty z břidlice, tady na ostrově není jediný drátěný plot – celý ostrov je protkanej kamenitými zídkami, které se přecházejí přes malé dřevěné branky z pokroucených laťek. Na pouti do Compostely mě provázel zvuk kravských zvonců, tady vrzání branek, kterých za den projdu nespočet. Závěr včerejší etapy jsem měla v Punta Prima – tohle se naštěstí pamatuje dobře – a cestou jsem se zastavila v kouzelném městečku Binibeca. Hlavní atrakcí je tu bílé bludiště úzkých uliček a nízkých domků.
Podél cesty teď rostou ocúny horské – konečně jsem si je vygúglila! Nechápu, jak dokážou růst v téhle tvrdé, vyprahlé zemi. Jen malý růžový kvítek, ale místy jich jsou celé koberce. Tady kvetou jen na podzim.
Den osmý. Opouštím Punta Primu, zase ještě spící a jdu si do Maló. Vlastně ne úplně do el Castel, v Maló jsem nesehnala ubytko. Do Maló na letiště až zítra. Je od ráda pod mrakem a stihnu dojít dřív, než se rozprší.
Moje poslední ráno na Menorce
Celý okruh za mnou – začátek i cíl v Maó, tichém a ještě spícím městě. Jsem nadšená, že jsem mohla tenhle trip podniknout a zažít.
Mám báječného muže a senzační děti, kteří mě v tom podporují, fandí mi na dálku a připomínají mi, ať si to užiju.
Včera konečně pršelo – i to jsem chtěla zažít. Deštivou Menorku. Ale jsem vděčná, že většinu času mi počasí přálo. Pár posledních momentek, celkem sedm magnetů (ty pravé jsem našla až na konci cesty v Punta Prima) #camídecavalls
