Vandr na Kokořínsko – kapitola první #podsirakem

Vandr na Kokořínsko – kapitola první #podsirakem

Suma sumárum (i pro kapitolu druhou):
🕐půlka pátku, sobota celá a tři čtvrtě neděle
🏕 dvě noci pod širákem – lože z listí, listí všude (jen ne na stromech)
🥾celkem 40 kilometrů přes Kokořínská skaliska, převisy, cesty z listí,
💧 i za deště se dá, jen je třeba trochu slevit na komfortu a pro příště pořídit si lepší pláštěnku na batoh
👍náklady: jízdenka do vlaku (záleží na vlastnictví různých slev) Praha-Praha: cca 500 Kč (i když radši vlaky, buďte připraveni i na autobusové výluky) a nějaká ta konzerva, víno na večer, sýr, ořechy, trvanlivé pečivo

Vyrážíme na poslední vandr v roce 2023, je pátek 17. listopadu. Náš cíl je projít si Kokořínsko, objevit převisy a spát přes noc pod jejich ochranou. „Juli, našla jsem mapu trampských tábořišť pod převisy, tak zkusíme nějaký najít“.

Den první (Julie a Jitka)
Vlakem z Prahy vyrážíme ráno do Mladé Boleslavi a pokračujeme náhradní autobusovou dopravou, škoda, vlaky máme nejraději, ale co už, za necelou hodinu vystupujeme ve Mšeně na náměstí. Bereme útokem hostinec u Lva a objednáváme teplou česnečku. Najedený, natěšený, máme před sebou nějaké tři hodiny času za světla, alou do lesa. Už se stmívá brzy a s čelovkou po tmě už chceme leda tak přitápět do ohně, ne jít s báglem na zádech v lese).

Najdeme převis, velmi umně postavený, čistý, úhledný a plný trampskejch serepetiček. Taky trochu temnotnej… „Hele, tady nechceš, aby na nás v noci natrefil týpek s liščím ohonem za kloboukem, že ne…“. „Ne, to fakt ne, a navíc se mi tu nelíbí“. Necháváme s respektem trampům jejich svět a jdeme hledat normální „neobydlený“ převis. Ne vždycky se plán vydaří, a to už víme :-). Jsme zvyklé improvizovat, nehysterčit, brát to jak to je. Stmívá se už ve čtyři, takže tolik času na putování a hledání místa na přespání nemáme. Našli jsme parádní plácek sice ne pod převisem, ale pod vysokými smrky. „To je postel s nebesy co?“ „To teda, a listí jako měkoučkej koberec, ty vado, to je poetika.“ Změna plánu nám přináší nové zážitky, spánek mezi vysokými stromy, na měkoučkém mechu, v temnotě lesa, jen s jeho zvuky a vůbec ne děsivými.

Poučené z předchozího vandru jsme si pořídily pilku i sekeru a především rukavice a nikoliv zimní, ale pracovní. Pro práci se dřevem, které sbíráme a taky lámeme na podpal je to zcela nezbytné, protože dřevo je už mokré, někdy plné trnů, třísek pod kůží jsme měly posledně až až.

Bára se k nám přidá až zítra v sobotu a musíme plánovat trasu tak, abychom se s ní na druhý den potkaly a pokračovaly už společně. A zítra třeba budeme mít víc štěstí na pěkný převis. „Kolik jsme dneska ušly?“ „hele, nějakých patnáct kiláčků.“ „To se počítá.“ „To jo, prostě podzimní půlden, co naděláme.“

Julie: „Tak jo, post na fejsbuk je hotovej, nějak nemám chuť se rozepisovat, stačí fotky, já si prostě myslim, že na fejsbuku to nemá bejt užvaněný.“
Jitka: „Hele, nejvíc nás lajkujou holky, ženský prostě uměj ocenit tuhle naší námahu. :-)“

👍inovace: rukavice, pilka, sekyrka
⏱️stmívá se v 16:15, od pěti už tma jak v pytli
😎těšíme se na Báru
🦌jenom srnky nebo srnci? jsou slyšet, jinak ticho tichoučko
#kdykdyzneted
#podsirakem

pokračování, kapitola druhá

One Response

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *