Svatojakubská cesta z Prahy do Všerub #pomušlích a na etapy
Na pokračování…….cesta zahájena v únoru 25
Suma sumárum:
Trasa je dlouhá celkem 209 km (podle ofiko zdrojů, ale prodloužit nebo zkrátit si jí lze……my dáváme přednost když už, tomu prodloužení, vždycky :-))
Lze jí rozdělit na etapy libovolně podle časových možností – to je skvělé 👍
Obsah – jednotlivé etapy po dnech
Tuhle trasu si můžete „odstartovat“ kdykoliv v roce a to je asi ta největší výhoda a vlastně přidaná hodnota, že si jí můžete rozdělit na etapy a rozfázovat v průběhu roku tak, abyste zažili při jejím „zdolávání“ všechna roční období, všechny druhy počasí a všechny denní časy. Slovo zdolávání je třeba vážně dát do uvozovek:-), tohle není trasa se složitým a náročným terénem ale je to mimořádně zážitková cesta po mušlích a umožňující poznat krásná místa v té naší přepěkné zemi❤️. A ještě jsme tomu daly (Julie a Markéta a Šotek) další rozměr: kdokoliv se k nám může na kteroukoliv další etapu přidat – takže je to taková vztahová rozvojovka 🙂
Trasa – etapy – Svatojakubská cesta do Všerub
- etapa – z Prahy do Zbraslavi (17 km)
- etapa – ze Zbraslavi do Černošic (18 km)
- etapa – z Černošic do Dobříše (29 km)
- etapa – z Dobříše do Příbrami (23 km)
- etapa – z Příbrami do Rožmitálu pod Třemšínem (23 km)
- etapa – z Rožmitálu pod Třemšínem do Kasejovic ( a po stopách Jana Jakuba Ryby)
1. etapa z Prahy do Zbraslavi (17 km)
(Únor 2025) Přihodilo se to v Malé Štupartské, když jsme si zapózovaly před bazilikou na fotku a uviděly na protější zdi mušli
. Tak příhodně jsme začaly tuhle Všerubskou trasu Svatojakubské cesty a ten den cestou na Zbraslav jsme už žádnou další mušli neviděly 
.
Je ještě zima, a protože jsme to podcenily s oblečením, musíme udržet svižné tempo po celou dobu. I tak velké NADŠENÍ. Začátek trasy je u kostela svatého Jakuba Většího na starém městě. A pro dnešek jsme se rozhodly dojít na Zbraslav ke kostelu Jakuba Staršího. Stmívá se ještě brzy a čelovky nemáme.
od Jakuba k Jakubovi
Jednak je zima, potom taky sobota a do toho ještě má Praha jarňáky, takže ani noha na náplavce, po stezce přes Modřany, která je jinak přeplněná cyklisty, vlastně i Zbraslav byla celá zalezlá, prostě bonus pro nás, zažít Prahu jinak
Není čas se jen tak v průběhu roku procházet podél Vltavy, a tohle je mimořádně dobrá příležitost. Klidnou až ospalou Prahou takhle v sobotu po ránu procházíme nejprve po náplavce u Vltavy potom kolem Vyšehradu cyklostezkou do Modřan dost oblíbenou a v teplém počasí mimořádně frekventovanou, teď aby cyklistu jeden pohledal – hurá :-). Nic proti cyklistům, ale jít si v klidu a sám je v jinak hodně lidu plné Praze pěkný zážitek a díky tomu máme z putování mimořádný prožitek.
Přes staré Modřany a pořád kolem Vltavy a se sluníčkem za mraky dojdeme do krásné Zbraslavi.
Cesta k Jakubovi, do cíle pro dnešní den vede skrz starou část Zbraslavi, a my objevujeme například Ottovu vilu – další pro nás nový objev :-).
Ze Zbraslavi frčíme autobusem do Prahy, ještě nejsou tak dlouhé dny a přes den se ani trochu neoteplí, takže dál už nedojdeme a do Všerub nám zbývá nějakých 190 kilometrů :-). Další den pošlapeme ze Zbraslavi do Černošic.
zpět na obsah
2. etapa ze Zbraslavi do Černošic (18 km)
(Únor 2025) Víc času nemáme, našly jsme jen volnou sobotu a to ještě ráno chceme stihnout spinning, takže reálně vyrážíme ze Zbraslavi v poledne. Dáme si tam na náměstí parádní obídek a pokračujeme směrem Černošice, kam víme, že dojdeme za světla. I když to na fotkách tak nevypadá, nám i ten den vysvitlo sluníčko a dokonce jsme objevily patník :-), radost veliká.
Cesta vede dál přes Cukrák, skutečně monstrózní vysílač, který, světě div se, nepůsobí z blízka zase tak moc obludně a příroda kolem je pěkná. Pokračujeme do Jíloviště, po naprosto dokonale značených cestách, kde je asi nejhezčí cukrárna u Stáni, jakou jsme viděly. Neodoláme. Doporučujeme tuhle skvostnou cukrárnu nejen pro lahůdky, které tady prodávají, ale i pro atmosféru, která je mimořádná.
Zbývá nám dojít do Všenor, do kterých vede cesta po velmi fotogenickém mostě. Projdeme Všenory celé a dojdeme do cíle, na nádraží v Černošicích už za tmy. Tady končíme a přesouváme se vlakem na Smícháč. Příští etapa povede z Černošic Do Dobříše.
3. etapa z Černošic do Dobříše (28 km)
(Březen 2025) Přidává se k nám Magda a Šotek👍. Z Prahy se přesuneme vlakem zpátky do Černošic a vydáváme se směrem Skalka, na poutní místo. Je krásně, i když brzy ráno je ještě jinovatka a jen stupeň nad nulou, ale svítí🌞.
Všechny jsme poprvé navštívily poutní místo Skalka, které je mimořádně pěkné a jen kousek od Mníšku pod Brdy. Je zde rozlehlý barokní areál s kostelíkem Sv. Máří Magdaleny, klášterem a celou křížovou cestou s možností si na odpočívadle koupit a opéct si buřty a kochat se u rybníčku s vrbou. Velmi doporučujeme tohle místo navštívit.
Šotek dal našemu dnešnímu putování nový rozměr. Podivujeme se, že šlape s námi tak statečně, známky únavy na něm nejsou skoro vůbec patrné, přeci jen, není už nejmladší, ale je spokojený a my taky!😊No a přesně na začátku cesty, která pokračuje od Skalky do Kytína, objevíme krásný patník s keramickou Svatojakubskou mušlí. Ten nechcete minout (úvodní foto tohoto příspěvku)
Pokračujeme do Kytína, kde si plánujeme další zastávku. Že je Kytín tak pěkný, jsme netušily. Jednak je tu parádní pivovar Kytín , který doporučujeme (skvělá kuchyně, moc vstřícná obsluha a dobré pivo soudě podle Markéty), potom výstava Kytínských soch, schránka pro poutníky a studánka.
A teď rovnou do Dobříše, cestami přírodními, na kterých se míjíme s cyklisty a pár pejskaři. Krásně nám vyšlo počasí, zase jsme poznaly nová místa a shodly se, že je prostě rozdíl profrčet to na kole nebo projít pěšky. Další etapa nás povede z Dobříše do Příbrami a Šotek se osvědčil a půjde zase s námi 🦮.
4. etapa z Dobříše do Příbrami až na Svatou Horu (23 km)
(Březen 2025)Každá etapa zdá se být hezčí a záživnější, ale pravda to není. Každá etapa je výjimečná a spíše se stupňuje naše radost z objevování nových míst a jsme víc natěšené na další putování. Ale, Příbram slibuje velký zážitek – Svatou Horu, takže bude tenhle den asi přeci jen trochu „jiný“.
Zase se sejdeme na Smíchovském nádráží a dojedeme autobusem Do Dobříše, posledního místa našeho dojití, kde si nejprve naproti Husovu parku nad synagogou dáme kafe ve vynikající kavárně Tady a teď a pak se vydáme se na cestu.
Pár kroků nad kavárnou sejdeme ze silnice a jdeme polní cestou. Pořád po značkách, cesta je velmi dobře značená. Poměrně brzy vcházíme na lesní cestu a nestačíme se divit. V našem pro nás příjemném svižném tempu v průměru 5 kilometrů procházíme lesem a jsme v úžasu nad vším – vůní lesa, stromy, které jsou obrostlé mechem, tichem, které přehlušuje jen skřípání větví – (prý jen dvě hodiny v lese dovedou člověku zvýšit imunitu o 30 procent 🙂 🌲. Plynule přejdeme do přírodního parku Hřebeny, který je plný bříz a mechu a nepotkáme tady ani cyklistu ani nikoho jiného.
Před Pičínem si dáme pauzu a svařáka a Šotek svačinu. Počasí se pořád drží a je pod mrakem, ale bez deště.
Původně ukazovala předpověď pro tenhle den jen počasí pod mrakem a pršet nemělo, ale od Pičína to opravdu stálo za „pičín“, prostě lilo a lilo a lilo. Po několika kilometrech putování v dešti po silnici (a Šoteček promoklej ani neštěk) jsme došly před Příbram a objevily patník (za odměnu)!. Stále v dešti cestou kolem Židovského hřbitova, který je kulturní památkou a zaujme jednotnou barvou náhrobních kamenů, jsme došly do Příbrami, kde jsme se správně porozhlédly po kavárně a zvolily tu NEJ.
Mimořádně příjemné setkání blízkého druhu v kavárně a cukrárně a lahůdkárně – vše v jednom U Juráška. Tuhle prvotřídní kantýnu provozují bezvadní manželé a můžete tady ochutnat dobroty jen domácí výroby a vidět pana majitele přímo při práci. Tak my jsme takhle sledovaly dokončování domácí rolády, která sotva udržela vrchovatou šlehačkovou „nádivku“. Pejsci jsou tady vítání a my jsme se mohly uvnitř usušit a dát si „voraz“ i se Šotkem. Děkujeme! p.s. jak moc je Kantýna u Juráška mimořádná a populární vědí už široko daleko, takže tady natáčeli i reportáž o sladké gastronomii i do Českého rozhlasu👏
Po vynikajícím občerstvení už nám zbývá vyjít kopec ke Svaté Hoře a jakoby těch WOW nebylo už pro tenhle den dost :-), míjíme strom, který je prý 400 let starý, dub svátého Václava.
Příchod na Svatou Horu byl impozantní – snad kvůli počasí měl, shodly jsme se, až surrealistický charakter:-).
– Nikde nikdo!
– Pod mrakem a déšť!
– Cedule u chodu s připomínkou, že je Jubilejní rok.
– Růžová pláštěnka Markéty, kterou měla i do cesty do Compostely v roce 2023
Krásná Svatá Hora
Opouštíme Svatou Horu, osamoceni (Julie, Markéta, Šotek) stále v dešti a už jen zbývá několik set metrů sejít z kopce na autobusovou zastávku, odkud se svezeme zpátky do Prahy na Smíchovské nádraží. Byl to mimořádně zážitkový den!. Surrealistický na maximum. Třešnička na dortu? Socha úředníka naproti autobusové zastávce 👌. Závěrem musíme konstatovat, že tahle etapa byla mimořádně zdařilá a doslova našlapaná zážitky a vjemy a přeci jen asi připustíme, že není etapa jako etapa téhle Svatojakubské cesty, ale každá je krásná a pokaždé něčím výjimečná, přes to nejede vlak:-)!
P.S. Na ceduli na soše úředníka je napsáno: Neporazitelnému úředníkovi
5. etapa z Příbrami do Rožmitálu pod Třemšínem (22 kilometrů)
(Duben 2025) Tenhle den zdoláme první stovku (100 kilometrů z celkové Svatojakubské cesty do Všerub) a bude oslava (přípitek a nostalgická vzpomínka na cestu do Santiaga, kde jsme tradičně slavily každých sto kilometrů a pro ten účel jsme nebyly líné nést si dobré španělské víno s sebou v báglu). Máme s sebou vynikající Merlot a dvě super plastové skleničky, které vydrží tak právě jeden přípitek, než se v batohu rozlámou.
Opět vyrážíme autobusem ze Smíchovského nádraží do Příbrami, kam jsme naposledy došly a Šotek jako správný poutník dostal parádní placku a už v tom frčí s námi – je Jubilejní rok 🙂
Pátou etapu začínáme od Kostela Svatého Jakuba a neodoláme pankáčovi, který nás opravdu zaujal, protože vypadal jak reklama na Berlín 70.let a Markéta si všimla zajímavého domu přímo naproti kostelu, na jehož fasádním vzkazu stojí: Život příbramského horníka : Sgrafito podle původního kartonu M.Alše z roku 1903 pro dům číslo popisné 261 vyjadřující tehdejší těžký život hornického povolání provedli zde v říjnu r. 1955 akademičtí sochaři O. Zoubek a M Vajchr
Pokračujeme přes most kolem nádraží a míjíme mnoho kostelů k hornickému muzeu a krásně nás vede cesta skrz celou Příbram a jsme rády, že si jí můžeme projít takřka celou – je to krásné město.
Zase se divíme, jak jsme na cestě samotné a i když je tak pěkné počasí, nepotkáváme ani živáčka, sotva vyjdeme z města a napojíme se na přírodní cestu. Pokračujeme po modré a na odpočívadle kilometr nad Orlovou si dáme svačinu. Šetříme víno, protože přípitek na sto kilometrů nás teprve čeká.
Pokračujeme po modré přes Skelnou huť, bývalou sklárnu a v současnosti oboru pro zvěř a do Pily, kde si před Havelským lesem konečně připijeme na zdolanou stovku a Šotek zaslouženě dostal párek.
Cesta do Rožmitálu už nám uběhla rychle a odtud jsme jsme se vrátily zase autobusem do Prahy. Příští etapa nás zavede zpátky do Rožmitálu, který si chceme projít a mít čas poznat tady zajímavá místa, dřív, než poputujeme do Kasejovic, Takže rozhodnuto, už půjdeme první naší „dvoudeňovku“, tedy už s přespáním.
6. etapa – z Rožmitálu pod Třemšínem do Kasejovic ( a po stopách Jana Jakuba Ryby)
(Duben 2025) Jdeme o Velikonocích