Vandr do Kašperských hor – po stopách Karla IV.
Suma sumárum:
duben 2024
🥾59 km za víkend
🏕Dvě noci pod širákem
🌞Konečně noční teploty nad nulou
🤴Po Zlaté cestě a Klostermannově stezce až do Strakonic
🗺 Sláva mapám.cz, protože díky jim můžeme chodit přes pole a louky za nosem
⛰Nejvyšší převýšení 1066 m n.m. Javorník
Den první (Jitka, Julie, Bára)
Vandrujeme od pátku do neděle, takže už s batohy na zádech jedeme v pátek ráno do práce a odpoledne hurá na autobus. Jo, do Sušice, kde začíná naše víkendové putování se vlakem cestuje špatně. Nevýhoda autobusu je stejná jako u auta, není spoleh na časový řád, a když jsou zácpy na silnici nebo opravy, prostě to stojí. Do Sušice přijíždíme s hodinovým zpožděním, ale co už. Slunce zapadá před devátou a nemusíme spěchat. Že si najdeme pěkné místo na spaní a zvládneme dojít na Kašperk, víme. V Sušici sotva vylezeme z autobusu si dáme jako první věc dobré kafe a Jitka se raduje z buzoly, dárku od Báry. „Jak malá, ale bude se hodit do Grónska, jednou, až tam vyrazíme“.🧭
Už je teplo a máme kliku, je to první teplý víkend v dubnu, ještě před týdnem v horách sněžilo. „Už bylo dost spaní v mínusových teplotách a zmrzlých batohů!“ Vyrážíme po stopách Karla IV a ještě v Sušici vyšlapeme na Žižkův vrch s kalichem.
Město Sušice po celou dobu husitského hnutí od roku 1420 zůstalo aktivní a Sušičtí se účastnili všech významných bitev (dobývání Švihova 1425, obléhání Plzně 1426, Zvíkova 1429 a dobývání hradu Lopaty 1432). Žižkův vrch byl původně Šibeniční vrch a je zde umístěn kalich na památku Jana Žižky.
Máme cíl pro dnešek dojít k hradu Kašperk a nejen dnes, ale i zítra budeme hlavně stoupat. Teď jsme ve výšce 591 m a od vrchu se vydáváme po červený už lesem a nadšeně necháváme město za sebou. Vystoupáme k rozhledně Sedlo, 902 m, a do Kašperku už nám zbývají jen necelé 4 kilometry.
V lese jsme samy a pořád nám svítí sluníčko. Tušíme, že kolem hradu samotného nebude moc vhodných míst na přespání, myšleno hezká louka u lesíka s pěkným výhledem na východ slunce. Utáboříme se proto v podhradí na pěkném plácku obrostlém ze tří stran hvozdem. To máme rády. Nízký hvozd nás chrání před případným větrem a pořád máme ale strategický výhled do okolí.
Časté dotazy
A co večer jíte?
– tak například, (A NEJEN večer) Bára si není líná připravit thajskou polívku a nese si s sebou čerstvý koriandr. Který, mimochodem, je skvělý přikusovat i ke chlebu se sýrem
– na malém vařiči si klidně připravíme teplou kaši, polívku z pytlíku, a nosíme si chleba, krekry, paštiky bezmasé samozřejmě, zeleninu – zelený salát a rajčata, ořechy, sýry
– taky pobereme a uneseme placatku rumu na večerní čaj rum bum, který umí báječně Bára a někdy lehké víno 😉
Kdy chodíte spát?
– až všechno pořešíme, vyřešíme a prodrbeme 😉
V kolik se budíte?
– od šesti ráno dál, ale děláme, že ještě spíme i pro probuzení, ze spacáku se nám rychle vyskočit nechce, koukat se z něho ven, po očku, to jo 😉
Jak se mejete?
–když se zadaří a spíme u potoka, tak v potoku. Když ne, vodu máme vždycky s sebou a na hygienu obličeje a zubů to stačí. No, potom už po cestě během dne zase hledáme ten potok 😉
více dotazů a odpovědí zde
Den druhý (Jitka, Julie, Bára)
Je sobota ráno, sluníčko svítí od rána, v noci bylo možná na nule, protože malá jinovatka na trávě je, ale nebudíme se zimou a ptáci zpívají jak diví. Už to máme nacvičené, stejně jako večer přípravu spaní, tak ranní vstávačku. Jitka staví vodu na vařič a připravuje kafe, Bára si dělá teplý čaj, mezitím balíme plachtu, spacáky a karimatky. Po kávě a snídani si provedeme hygienu a uklidíme těch pár odpadků, které po cestě v nejbližší popelnici vyhodíme.
Na Hrad Kašperk dojdeme před devátou. Otevírá pro návštěvníky až v deset, takže zatím tu není ani noha, jen jeden pán si připravuje stánek se suvenýry. „Dobrý den, vyfotíte nás prosím?“, „Jasně že jo.“
Hrad Kašperk je nejvýše položený královský hrad v Čechách (886 m.n.m), postavený z příkazu českého krále a římského císaře Karla IV. a to z důvodů střežit zemskou hranici s Bavorskem, ochránit významné naleziště zlata a zabezpečit důležitou obchodní trasu tzv. Zlaté stezky.
Od hradu dojdeme do Kašperských hor, kde si na náměstí u kostela v parádní kavárně Nebespán dáváme pořádnou snídani. Ne pokaždé se zadaří a vede nám cesta městem s otevřenou kavárnou, ale když se zadaří, teplé snídani a latéčku z kávovaru neodoláme. Tady navíc mají i rostlinné mléko, takže nemá to chybu. Ulice, kterou jsme došly na náměstí se jmenuje Karlova, jak příznačné! „Vlastně je to takový před oběd, už je skoro jedenáct hodin.“ Bára si plánuje autobusové spoje, protože se od nás odpoledne odpojí.
Pokračujeme dál směrem Javorník a za městem se napojíme na Zlatou stezku. Vede lesem, lemují jí kříže a kapličky a my si uvědomujeme, jak byl ten Karel mazanej. Po cestě museli jezdit obchodníci a platit mýto a tím podporovat státní pokladnu. Karel vytrvale pracoval na svém cíli – udělat z Čech hlavní centrum křesťanství a bohatou a vlivnou zemi.
Zlatá stezka je souhrnný název pro systém severojižních středověkých obchodních cest, které překračovaly šumavské hvozdy a spojovaly Čechy s Podunajím.
Stezka byla v průběhu staletí nazývána „pasovská“, „prachatická“, „česká“ či „solná“. Název Zlatá stezka se objevuje až počátkem 16. století, jako výraz mimořádné výnosnosti obchodu, který po ní probíhal.
V lese je ještě místy sníh. Sluníčko svítí, na nebi skoro ani mráček a my se můžeme místy i koulovat. Přesto je cesta pevná, minimálně je blátivá a to jen v těch místech, kde jsou ještě stopy po sněhu. Jinak je sucho a šlape se nám dobře. Jitka chce dneska dojít co nejdál za Javorník, abychom měly co nejkratší cestu zítra, až půjdeme do Strakonic, odkud nám pojede autobus. Ten ale v pohodě stíháme. Bude nám zbývat nějakých osmnáct kilometrů a to víme, že s přehledem ujdeme za 4 hodiny.
Jdeme stále po Zlaté stezce, dojdeme do Ždánova, mineme kapli Svatého Jana a na rozcestí před Javorníkem si dáme poslední společný piknik v lese. Potom se Bára odpojí a Julie s Jitkou budou pokračovat po modré do Vacova. „Tak čau holky!“, No čau, a dobře dojeď!“, „Bezva to bylo, už se těším na příště.“
Dojdeme na Javorník, kde je pěkná opravená rozhledna. Naštěstí měl zájem TMobile umístit na rozhlednu vysílače a tak se peníze na opravu našly. Od Javorníku (1 066 m.n.m.) to máme devět kilometrů do Vacova. Paní v rozhledně nás ujistila, že tam je vietnamská večerka a my si můžeme dokoupit vodu. Bohužel, studánky s vodou po cestě nejsou, české potraviny zavírají v poledne, takže jako obvykle, zachrání nás vietnamské večerky. Dokoupíme vodu a pokračujeme přes pole a louky, protože půda je suchá a tráva není mokrá a jde se dobře, už mimo značené cesty směrem k Hoslovicím. Teď už máme zase jen cíl najít si pěkné místo na přespání a podařilo se nám najít líbezný plácek u potoka. „Máme my to ale kliku!“
Den třetí (Jitka, Julie)
Ráno raníčko Julie zaspala. Prostě se spalo tak skvěle, že se probudila až v půl osmé a nemohla uvěřit.
Vyrážíme směr Strakonice, zbývá nám asi patnáct kilometrů a to víme, že nemusíme spěchat, můžeme po cestě piknikovat a ještě nám zbyde čas na kafe ve Strakonicích. Ale stejně spěcháme, dochází nám voda a máme žízeň. Vypadá to bídně, vidličky a nože nebo nejbližší obchod mapy ukazují až ve Strakonicích. Jdeme po Klostermanově cestě, přes Kraselov, za kterým je poutní kostel Svaté Anny. U něho si dáme piknik a dopijeme poslední zbytky vody. Musíme vydržet dalších devět kilometrů do Strakonic. Cesta je pěkná. Co pěkná, je nádherná. Nebe bez mráčku a příroda omamující. Po cestě potkáváme lidi jen u poutních míst, nebo rozhleden.
Poutní kostel Svaté Anny
Kostel zasvěcený sv. Anně, Ježíšově babičce, dal na kopci zvaném „Na Chloumku“ vystavět r. 1682 Jan Ignác Dlouhoveský z Dlouhé Vsi. Pocházel ze staré šlechtické rodiny, syn rytíře Jindřicha Dlouhoveského.
Ke kostelu svaté Anny se váže poměrně neznámá pověst o zvonu. A tu si přečtěte na dveřích kostela, až tam osobně dojdete👌
Klostermannova cesta je v celé své délce modře značená a spojuje město Hartmanice přes Rejštejn, Kašperské Hory, Mílov, Nicov, Královský Kámen, Javorník a Vacov s Volyní. V celé své délce měří napříč Šumavou 47 km.
Je pojmenovaná po spisovateli Karlu Klostermannovi. Cesta vede na Javorník (1066 m) s Klostermannovou rozhlednou. Do Javorníku a okolí situoval děj řady svých románu a povídek (Šumavské povídky, Odyssea soudního sluhy…). Cesta pak míří lesy Javornické hornatiny k Vacovu, aby se opět ponořila do zeleně korun stromů Peklova a Černého lesa. Do civilizace nakrátko vstoupí u obce Mlaď (663 m), aby poté opět unikla do pošumavských lesů a objevila se až u rozhledny Čestice u Volyně. Kolem poutního místa Kalvárie s křížovou cestou a čtyřmi poutními kaplemi sestupuje do Čestic a Obecním lesem pak do Volyně, kde trasa končí.
Zdroj: https://www.kudyznudy.cz/aktivity/turisticka-trasa-klostermannova-cesta-sumavou-z-ha
zkráceno
Docházíme do Strakonic hodně brzy, už jsme nešly do kopců a kvůli žízni jsme nasadily tempo až divoké a vyprahlé a bereme kemp, který první mineme po cestě, útokem. Je to hezké místo u vody, kde si posedíme, doplníme vodu do těla a zaženeme konečně žízeň. A shodneme se, že teda nohy už cejtíme. Ušly jsme 59 kilometrů. Přesouváme se na autobusové nádraží a další vandr je za námi a byl, jako vždycky, PARÁDNÍ 👌🏕⛰👑🌞🌲🥾
..